Úvaha o Lajce a vděčnosti

 Páteční večer. Nařízená karanténa má velkou výhodu, jsme spolu doma. Přítel měl být v tyto dny na cestách v zahraničí, ale stačí jeden oku neviditelný parazit a všechno je rázem jinak.

   Z internetu posloucháme českou diskotéku šedesátých let, Walda zpívá o tom, že zná zem plnou mlíka a buclatejch krav, kde proud řeky stříká na dřevěnej splav, kde slunce pálí, a pořád je máj, a ceny jsou stálý a lidi se maj…

   Předčítám příteli vegetícímu v houpacím křesle příspěvky z facebooku. Neopomenu komentáře a taky, kdo co lajkoval.  Pavel se přestane chvíli houpat, já se odmlčím. Podívá se na mě s úsměvem, a řekne: „Vidíš, jak je ten pes nesmrtelnej. Co všechno lidstvu dal.“

   Hlavou mi problesknou nejrůznější myšlenkové pochody, ale nepochopím souvislost.

   „Přece ten ruský pes, co lítá v kosmu.“

   „Myslíš Lajka?“ Zasmějeme se a přiťukneme si na zdraví dobře vychlazeným cinzanem.

   Přesto, že téměř všude dnes svítilo slunce, v Jindřichovicích bylo ponuro. Uvědomila jsem si,  jak  podstatné je si v tyto dny vytvářet vědomě příjemné prostředí, udržovat dobrou náladu a nepodléhat panice.  I v mlze a drobném dešti skřivani na lukách zpívali a zvěstovali, že zítra nastává rovnováha mezi tmou a světlem, den bude stejně dlouhý jako noc. A v čase budoucím bude přibývat světlo. Vnímejme ho jako světlo v nás. Láska je všelék.

   Poslouchala jsem dnes záznam besedy Jaroslava Duška s Milanem Calábkem o koronaviru.   „Poslechni si něco ve svém houpavém vlnobití,“ mrknu na Pavla. Pustím mu báseň Od nikoho pro někoho, kterou Dušek v závěru četl. Dovolím si tu ocitovat část a přimět tě k zamyšlení, k čemu nás vesmír v imaginaci vybízí:

   Život v blahobytu je jen snění… Raději si lehni do stínu stromů a uč se člověče naslouchat, růst a žít… V prostoru vesmíru jsme otiskem v písku, který smyje voda, rozfouká vítr, vysuší slunce. A hlasitou frekvenci srdce překryje ticho…

   Na čem všem nám záleží a na čem jsme závislí? Maličký vir nám mnohé bere, ale také dává. Přináší pozastavení a čas. Vystavuje nás neobvykle těžké situaci. Jack Canfield píše: Právě v těchto situacích obvykle zažíváme ten nejhlubší duševní a emoční vývoj. Zkusme být vděční dokonce i za obtížné a náročné situace.

   Svět se pozastavil a planetě Zemi se odlehčilo. S vědomím této skutečnosti buďme vděční. Vděk je silnější karta než strach a stres.

   Většina lidí touží po štěstí. Hledají ho. Snaží se ho najít v někom nebo něčem tam venku. To je ale zásadní chyba. Štěstí je něčím v nás a pochází ve způsobu našeho uvažování (W. Dyer).

P.S. Tak jsem to celé Pavlovi nahlas přečetla. „Hmmmm… A Lajka si dál klidně létá vesmírem.“ 🙂

Lajka.

2
Komentujte

avatar
2 Comment authors
LonnyGrormDavidOramp Recent comment authors
  Odebírat upozornění  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
DavidOramp
Host

Hello. And Bye.
google404
hjgklsjdfhgkjhdfkjghsdkjfgdh

LonnyGrorm
Host

track location of mobile phone free

https://revers800us.com/#