Úvahy a zamyšlení

7 posts

Úvaha o Lajce a vděčnosti

 Páteční večer. Nařízená karanténa má velkou výhodu, jsme spolu doma. Přítel měl být v tyto dny na cestách v zahraničí, ale stačí jeden oku neviditelný parazit a všechno je rázem jinak.    Z internetu posloucháme českou diskotéku šedesátých let, Walda zpívá o tom, že zná zem plnou mlíka a buclatejch krav, kde proud řeky stříká na dřevěnej splav, kde slunce pálí, a pořád je máj, a ceny jsou stálý a lidi se maj…    Předčítám příteli vegetícímu v houpacím křesle […]

Pro Miroslava Kováříka, nejlepšího českého recitátora

   „Milý Mirku, prožili jsme spolu mnohé. Vzpomínám, když jsem za tebou přišla poprvé do tvého překrásného bytu v Zámecké ulici. Bytu s výhledem na malostranské střechy a na Petřín, bytu provoněného spoustou knih a dobrými čaji. Je to už pětadvacet let a já tě tehdy šla požádat, aby ses stal osobností mé diplomové práce.    A rozvinulo se překrásné přátelství.    Ve tvém bytě jsme spolu seděli pak mnohokrát. I když už ti bylo osmdesát, pokaždé […]

Kosí pírko

Dnes ve snu vrátila se mi příhoda, která se skutečně stala. Bylo letní ráno na svátek Máří Magdalény. Šla jsem na procházku se svým pejskem. Na vedlejší silnici mezi rodinnými domy ležela mrtvá kosice. Nechtěla jsem, aby jí auta ještě víc rozjezdila, vzala jsem jí tedy do dlaní, že jí položím na důstojné místo k lesu. Byla tak křehká, tak zranitelná… U levého oka jí jakoby ještě nezaschly slzy. Byl to smutný pohled a já si v […]

Setkání s inkarnovaným Máchou

V čase měsíce máje nelze nevzpomenout na setkání s mágem, jehož nejslavnější báseň jsem dodnes plně nepochopila. Čtu a prožívám ji zas a znovu, tolikrát, avšak mnohé jinotaje dovádí mě do úzkých a nevím, kudy kam. V jezeru bílých ptáků zbor, a malých člůnků rychlý běh, až jezero v temno hor v modré se dálce níží. Loďky i bílé v břehu dvory – Věž – město – bilých ptáků rod – Pahorky v kolo – temné hory […]

V té písni písní

V čase tom, kdy navrací se do dnů mých věčná a bezbřehá píseň písní, tvá slova nacházím jak kamínky z hory té jediné. Jsi, a přece tě stále hledám. Tak blízko srdci mému, tváře červenají svítáním, v oparu něžném hledím ti do očí. Jak herec v šatu nuzném své blankytné oči ukrýváš, šalamounská skrýš. Svět povstal skrze tebe, ten svět tebe však nepoznal. Jen jednou, jedinkrát, v probuzení z chvíle noci, nechals mě spatřit tvou tvář.  A […]

Nedopsaná…

Do herecké šatny ve Stavovském divadle dopadá dopolední podzimní slunce. Sedím s Borisem Rösnerem u jeho stolku se zrcadlem. Chvíli se na sebe zadívá. Pak si prsty prohrábne vlasy, zakloní se na židli a zapálí si cigaretu. Každý jeho pohyb, každé gesto, každý úsměv i mrknutí oka je přesné a naplno. Mně probleskne hlavou naše první setkání. Oslovila jsem tohoto hereckého Mistra jako novinářka a požádala ho o rozhovor. Dnes si uvědomuji, že jsem měla velké štěstí, […]