Úvahy a zamyšlení

11 posts

Meditace o jarní rovnodennosti pro mír a lásku

Společně, vědomě, ve stejnou dobu v klidu svého domova zapalme svíci a meditujme v proudu láskyplného světla, rovnováhy mezi dnem a nocí.abychom podpořili sílu slunečního životadárného proudu dne 21. 3. 2024 v čase od 20:30 do 21:00. V jednotě s celým stvořením obejmeme srdcem naši krásnou planetu Zemi a vyšleme teplo míru, lásky a harmonie ke Slunci a do vesmíru, který není vzdálen miliony světelných let, ale je námi, vstupuje do nás, obklopuje nás, a který utváříme každým svým nádechem a výdechem. Uvědomíme-li […]

Sametová revoluce – ukázka lidství

Listopad 89 zůstane v mém srdci uchován jako ukázka lidství. Žila jsem tehdy v Praze a účastnila jsem se demonstrací na Václavském náměstí, na Letné. Zažila jsem atmosféru několika set tisícového davu, idea svobody, spravedlnosti, pravdy byla eurofická. Lidé prožívali nebývalé nadšení a jednotu. To, kam se společnost vychýlila v následujících letech až po dnešek, hodnotit nechci. Chci dnes, v den výročí 17. listopadu, zavzpomínat na to, jak lidé k sobě měli blízko. Jak je spojoval stejný […]

Vyznání neskonale krásné ženě Blance Kulínské

Milovaná Blani, vypsat slovy, co cítím uvnitř svého srdce nelze. Nepoznala jsem ve svém životě druhou takovou ženou, jakou jsi – jsi byla – ty. Bohem obdarovanou, vznešenou, citlivou, krásnou, milou, křehkou a přece tolik silnou a statečnou. Ženu, která se svým mužem a synem vybudovala jeden z nejlepších světových dětských pěveckých sborů Bambini di Praga, která dala tisícům dětí nejen vzdělání hudební, úspěchy doma i v zahraničí, ale i společenský rozhled, etiku, jazykové dovednosti… prostě dokonalou […]

Svým srdcem vytvářej pro věčnost

Dívám se na pohaslou svíčku na psacím stole. Obyčejnou svíčku, kterých jsem vypálila už spousty, ale nikdy jsem si neuvědomovala to, co dnes.  Najednou cosi, co nemá tvar, nemá barvy, nemá zvuk, rezonuje s mým srdcem v pravidelném rytmu. Jako puls, jako příliv a odliv, jako den a noc, jako jaro a podzim… Obyčejná svíčka promlouvá tichým sdělením: „Jsem věcí z vosku a knotu, jako ty jsi člověk z masa a kostí. Vezmi nůž a rozřež mě, nepoznáš podstatu mého svitu. […]

I maličká višeň může prozářit Vesmír a změnit náš život

Ráda se procházím ráno po zahradě. Vzduch jinak voní než přes den, nespočet kapiček rosy na stéblech trávy vytváří barevnou mozaiku korálků třpytících se ve slunci. Kromě skleníku a bylinkového záhonku tu mám zatím jen několik málo keřů a pět ovocných stromků vysazených před rokem a půl. V poměrně kamenité a ne příliš úrodné půdě se snaží a snaží, ale rostou pomalu. Baví mě k nim s úctou přicházet, pohladit jejich listy, větvičky, zeptat se jich, jak se jim daří […]

Pro Miroslava Kováříka, nejlepšího českého recitátora

   „Milý Mirku, prožili jsme spolu mnohé. Vzpomínám, když jsem za tebou přišla poprvé do tvého překrásného bytu v Zámecké ulici. Bytu s výhledem na malostranské střechy a na Petřín, bytu provoněného spoustou knih a dobrými čaji. Je to už pětadvacet let a já tě tehdy šla požádat, aby ses stal osobností mé diplomové práce.    A rozvinulo se překrásné přátelství.    Ve tvém bytě jsme spolu seděli pak mnohokrát. I když už ti bylo osmdesát, pokaždé […]

Kosí pírko

Dnes ve snu vrátila se mi příhoda, která se skutečně stala. Bylo letní ráno na svátek Máří Magdalény. Šla jsem na procházku se svým pejskem. Na vedlejší silnici mezi rodinnými domy ležela mrtvá kosice. Nechtěla jsem, aby jí auta ještě víc rozjezdila, vzala jsem jí tedy do dlaní, že jí položím na důstojné místo k lesu. Byla tak křehká, tak zranitelná… U levého oka jí jakoby ještě nezaschly slzy. Byl to smutný pohled a já si v […]

Setkání s inkarnovaným Máchou

V čase měsíce máje nelze nevzpomenout na setkání s mágem, jehož nejslavnější báseň jsem dodnes plně nepochopila. Čtu a prožívám ji zas a znovu, tolikrát, avšak mnohé jinotaje dovádí mě do úzkých a nevím, kudy kam. V jezeru bílých ptáků zbor, a malých člůnků rychlý běh, až jezero v temno hor v modré se dálce níží. Loďky i bílé v břehu dvory – Věž – město – bilých ptáků rod – Pahorky v kolo – temné hory […]

V té písni písní

V čase tom, kdy navrací se do dnů mých věčná a bezbřehá píseň písní, tvá slova nacházím jak kamínky z hory té jediné. Jsi, a přece tě stále hledám. Tak blízko srdci mému, tváře červenají svítáním, v oparu něžném hledím ti do očí. Jak herec v šatu nuzném své blankytné oči ukrýváš, šalamounská skrýš. Svět povstal skrze tebe, ten svět tebe však nepoznal. Jen jednou, jedinkrát, v probuzení z chvíle noci, nechals mě spatřit tvou tvář.  A […]