Úvod

Vítám tě na stránkách Vůně světla, které jsou pomyslným mostem z nitek mých pocitů, postojů, názorů, a doprovázejí mě při vzájemné komunikaci s tebou, ale i s éterným světem. Možná, že některé z nich se slunce dotýkají, jiné zas vody, ohně, země, hvězd, ale všechny, věřím, vycházejí ze srdce do srdcí. Po všech uplynulých dějinných epochách nastává čas, abychom my, lidé, na sebe zase slyšeli, žili s úctou a důvěrou, svobodně a harmonicky. Máme nástroj, jak toho dosáhnout. Každý musíme začít od sebe.

Na těchto stránkách se budu dotýkat témat podporujících soulad člověka s přírodou v celém spektru bytí, přirozenou moudrost a ohleduplnost, úctu. Vydáme se spolu na cestu osvojování si násilně zpřetrhaných vazeb k tradicím a znalostem našich předků. Cestu pravdy.

V minulosti jsem pracovala jako redaktorka v médiích, napsala jsem desítky rozhovorů se známými umělci především pražských jevišť. Příběhy některých z nich jsou natolik silné, že se k nim vracím. Snažím se najít nový úhel pohledu, dosud nikde nepublikovaný, který rozšíří povědomí o tom kterém člověku. A tak se nediv, že se na stránkách Vůně světla objevuje například herec Boris Rösner, že jsem cítila povinnost napsat pravdu kolem úmrtí dirigenta a sbormistra Bohumila Kulínského. Vnímala jsem také silnou touhu pozvat k rozhovoru uměleckého vedoucího Hradišťanu Jiřího Pavlicu, který je v mém srdci víc než zpěvákem mystikem probouzejícím v lidech lásku, víru, naději. 

Ráda bych i nadále přinášela články, rozhovory, úvahy, které se dotýkají citu, které pohladí srdce, přimějí tě k přemýšlení o tom, kdo jsme a jaké jsou naše skutečné kořeny a tradice. Povedou tě do hlubin vlastní duše.

Na své cestě životem důvěřuji moudrému vedení v evoluci světů a kráčím s radostí a láskou dnem i nocí. Každý východ slunce rodí novou vílu a je v naší moci, jakými barvami, vůněmi prozáříme její úsměv a zda ji svážeme do permanentního chtění anebo ji necháme tančit bosou a nahou, jaký obraz svou myšlenkou, slovem, konáním do dalšího slunce východu utkáme a jak ho vetkáme do vesmírné tapisérie vyšších sfér.

Kóanické názvosloví Vůně světla, osvobozuje mysl od zavedených konceptů. Odpověď na otázku: Jak voní světlo?, jsem v sobě hledala devět let. Po klikaté cestě stoupání a pádů jsem došla k obrazu tak prostému a celistvému, že mě mé poznání rozesmálo a vzápětí svou velkolepou jednoduchostí rozplakalo. „Nechej vodu téci,“ pravil On, když jsem vytahovala kapesník. „Nejsou slzy jako slzy. Tyto jsou tvým darem pro Zemi. A z ní odpaří se ke Slunci…“