Kdo jsem?
Člověk, který nahý na tento svět přichází a nahý z tohoto světa odchází. Ve skutečnosti nikdo z nás nemůže nic vlastnit. Je to jen lichá hra. Avšak je v naší moci, čím provoníme každý den, z jakých nitek utkáme tapisérii svého života.
Jmenuji se Radka Slížová, vystudovala jsem žurnalistiku na Univerzitě Karlově v Praze, coby redaktorka jsem pracovala v oblastních i celostátních médiích. Bavila mě umělecká publicistika, a tak jsem při rozhovorech usedala k jednomu stolu s poměrně slušnou řádkou herců zvučných jmen pražských divadelních scén. Vůně šminek a divadelních opon byla tenkrát můj svět. Možná pro tu jinou realitu, kterou divadla divákům nabízejí. Možná pro cosi nehraného mezi řádky, ty chvíle ticha, v nichž je náhle zjeveno vše.
S bratrem Karla Kryla Janem Krylem jsem napsala knížku, kterou k 30. výročí sametové revoluce vydala Fontána. K pětašedesátinám uměleckého vedoucího Hradišťanu Jiřího Pavlici jsem vydala knihu Maják jménem Pavlica.
Dřívější knižní dílko Stopy, aneb Když legendy promlouvají, jsem věnovala legendám kulturně společenského života Litvínova let šedesátých, kdy v podkrušnohorském městě působil nejlepší český interpret poezie Miroslav Kovářík, akademický malíř Bohdan Kopecký, akademický sochař Stanislav Hanzík a další.
Několik let jsem pro veřejnost pořádala Hovory Na půdě, ke komorně laděným rozhovorům jsem si zvala zajímavé osobnosti.
Profese mi nabízela stále nová a nová setkání. Otevírala mi zajímavou vnější cestu, ale když jsem v roce 2002 poprvé prožila blahodárné účinky jógy na mé tělo i mysl, stanula jsem na úpatí nejkrásnější hory světa, která je vysoká a strmá, vpravo, vlevo, před námi, za námi, pod námi i nad námi otevírá nespočet dveří, které se stoupáním násobí, aby pak splynuly do celistvého proudu.
Má touha po alternativních oborech narůstala, do knihovny přibývaly po desítkách esoterické knihy. V roce 2007 jsem po Václavu Vokolkovi převzala vedení České esoterické univerzity v Ratajích nad Sázavou. Na semináře z nejrůznějších esoterických nauk jsem zvala lektory z celé republiky, jmenovat je vždy ošidné, ale vzpomenu tu například Adolfa Innemana, Vlastimila Marka, Bohumilu Truhlářovou, Josefa Krauseho, Jaromíra Kozáka, Milenu Paulusovou, Davida Freje, Radku Hozmanovou, Hanu Sar Blochovou, Hanu Gitevu a další.
Po třech letech hledání jsem pocítila, že onen magický kruh jednotlivých poznání se nedá spojit. Astrologie, numerologie, feng shui, ájurvéda, geomantie, posvátná geometrie a spousta dalších nauk jsou svým způsobem danými celky, do kterých se nedá vstoupit vlastním citem.
Pak přišla Anastasia a její vize rodových statků rozehrála mou touhu po tom, aby země byla šťastná. Vytvořila v mém srdci reálný obraz svobodného a šťastného života, který jsem si v soudobém státním uspořádání nedokázala představit. Návrat člověka k přírodě, ekologické farmaření, komunitní společenství, rukodělné tvoření, smysluplné bytí a úcta k předkům, ke krajině svého domova, k zemi jako živé bytosti, slunci jako živé bytosti a celému vesmíru jako živé bytosti, kterou spoluvytvářím také právě já, je v souladu s mým niterným prožíváním.
Mám doma několik postelí a stejně spím nejraději na vlněných dekách na zemi u plápolajícího ohně. Miluji každý den a dnes už vím, že kalendář je jen nástrojem na pohánění času a cílenou manipulaci k pocitu stárnutí. Povídám si s vodou, s ohněm, jsem šťastná, když mi vánek foukne do vlasů anebo když na zahradě najdu kosí pírko jako svědectví čehosi vyššího, které vnímá naše činy, i ty nejtišší kroky bez publika a potlesku. Ba právě ty mají největší smysl, protože jsou úplně obyčejné, jen my jsme na ně jaksi pozapomněli a honíme se za lichou marností. Nejen slunce a zemi, živly, stromy, rostliny, zvířata, ale veškerou Přírodu vnímám jako přátele, se kterými mě baví žít, a v skrytu duše doufám, že i je baví žít spolu se mnou.