Yearly Archives: 2018

8 posts

Dárek pro Jiřího Pavlicu

Je velké štěstí, že naše kultura má i dnes majáky, které vysílají do éteru světlo, radost, naději, víru, lásku. Majáky, jenž jsou útočištěm pro cit a moudrost v moři balastu.  Pro mne je takovým majákem Jiří Pavlica a Hradišťan. Každý jejich koncert vyvolává v člověku cosi povznášejícího, tichého, cosi vnitřně krásného. Už na počátku léta ve mě sílila touha, alespoň částečně oplatit radost, kterou Jiří Pavlica rozdává. Dostala jsem nápad. Poskládat do knihy zpovědi, vzpomínky, příběhy, přání […]

Poslední dny Bohumila Kulínského – Pravda o náhlém úmrtí

Za smrtí sbormistra a dirigenta Bohumila Kulínského nestojí ani drogy, ani alkohol, ani vydírání či cizí zavinění.  Zemřel na akutní zánět ledvin, potvrdila Blanka Kulínská, maminka a dementovala zavádějící články v tisku. Kulínského životní pouť je smutným příběhem člověka, který zažil slávu věhlasných světových pódií, náhlý pád do vazby a vězení, a potom dlouhé roky vnitřního nenaplnění, sebepopírání, které však nedával na sobě znát. Stejně jako jeho život, tak i poslední dny byly prosyceny obrovskou radostí a náhlým […]

V té písni písní

V čase tom, kdy navrací se do dnů mých věčná a bezbřehá píseň písní, tvá slova nacházím jak kamínky z hory té jediné. Jsi, a přece tě stále hledám. Tak blízko srdci mému, tváře červenají svítáním, v oparu něžném hledím ti do očí. Jak herec v šatu nuzném své blankytné oči ukrýváš, šalamounská skrýš. Svět povstal skrze tebe, ten svět tebe však nepoznal. Jen jednou, jedinkrát, v probuzení z chvíle noci, nechals mě spatřit tvou tvář.  A […]

Nedopsaná…

Do herecké šatny ve Stavovském divadle dopadá dopolední podzimní slunce. Sedím s Borisem Rösnerem u jeho stolku se zrcadlem. Chvíli se na sebe zadívá. Pak si prsty prohrábne vlasy, zakloní se na židli a zapálí si cigaretu. Každý jeho pohyb, každé gesto, každý úsměv i mrknutí oka je přesné a naplno. Mně probleskne hlavou naše první setkání. Oslovila jsem tohoto hereckého Mistra jako novinářka a požádala ho o rozhovor. Dnes si uvědomuji, že jsem měla velké štěstí, […]

První jaro mimo město

Venku konečně pořádně prší. Kapky bubnují na střešní okna mého pronajatého podkrovního bytu. Dnes budu poprvé spát na své louce, poprvé o úplňkové noci. Včera měsíc tak krásně zářil nad lesem u rybníka, kam se chodívám koupat. Dva měsíce bydlím mimo město v nevelké obci Jindřichovice pod Smrkem. Když jsem se v polovině března stěhovala, tady ležel ještě sníh. Teď je tu vedro jak na Jadranu. Přesně si vybavuji ono sobotní odpoledne, kdy jsem měla v autě […]

Člověk by měl co nejrychleji dokončit svůj vývoj, vyzývá v rozhovoru Mistr Zen Monto de Paco (Daniel Lazennec), pokračovatel přímé Buddhovy linie

Paradoxem našich cest za poznáním bývá, že hledáme daleko od svých domovů a daleko od sebe sama. Čteme spousty esoterických knih, sedíme na přednáškách, za učiteli jezdíme do Indie, Nepálu, Srí Lanky, Japonska, Číny. A přitom, má-li to tak být, oni v tichosti a pokoře přicházejí za námi. Ovšem, musíme jim vyjít vstříc. A tak jsem se jen pár metrů od svého bydliště setkala s Mistrem, který ze své rodné Francie přijíždí do Čech, k mému překvapení nejvíce do Litvínova, […]

Svou vnitřní sílu vkládám do vesmíru všem, rozhovor s Jiřím Pavlicou, uměleckým vedoucím Hradišťanu

Prší. Kapky stékají po tváři a v tmavé noci nerozpoznáš, jestli nejsou slané a milosrdný déšť nezakrývá cosi tichého i vzrušeného uvnitř lidské duše. Není se za co stydět. Cit tančí po špičkách jako bílé chmýří odkvétajících pampelišek. Odletí? V hlubinách hvězd není kam… Po každém koncertu Jiřího Pavlici a Hradišťanu se v člověku cosi pohne, pootočí, pookřeje, cosi líbezného zacinká na neviditelné struny vibrující od hlavy až k patám, od srdce, do srdce. Sdělení jsou tak křehká a často se […]

Na rozhraní dvou světů

V čase, kdy tyto webové stránky vznikají, ocitám se na rozhraní dvou světů. Píše se leden roku 2018. Ještě zatím sedím v teple pohodlného atypického městského bytu 4+kk v památkové zóně starých cihlových domů, s veškerou vybaveností v dosahu několika minut. Ještě tu jsem, i když vlastně nejsem. Byt už náleží novým majitelům, kteří s přestěhováním nespěchají. Já vlastně také ne. Nevím, co mě čeká. Ale co, voda na pokraji vodopádu také neví, kam poletí… Mým novým […]