Poslední dny Bohumila Kulínského – Pravda o náhlém úmrtí

Za smrtí sbormistra a dirigenta Bohumila Kulínského nestojí ani drogy, ani alkohol, ani vydírání či cizí zavinění.  Zemřel na akutní zánět ledvin, potvrdila Blanka Kulínská, maminka a dementovala zavádějící články v tisku.

Kulínského životní pouť je smutným příběhem člověka, který zažil slávu věhlasných světových pódií, náhlý pád do vazby a vězení, a potom dlouhé roky vnitřního nenaplnění, sebepopírání, které však nedával na sobě znát.

Stejně jako jeho život, tak i poslední dny byly prosyceny obrovskou radostí a náhlým zvratem. Zamiloval se do své nové neuvěřitelné lásky, jak říkal. Poprvé se spolu měli ukázat na veřejnosti v neděli 9. září na zámku Liteň, dostali totiž pozvání od Martiny Jankové a Janka Rokyty na koncert Janáčkovy studánky. Bohumil se těšil jako malý kluk. V neděli ráno však pozvání zrušil.  Dostal prudké bolesti do zad, horečku.

Vzal si podle svého uvážení léky a ulehl do postele. Věřil, že jde o krátkodobou indispozici. I přes svůj zhoršený zdravotní stav finišoval na přípravě letošních adventních koncertů pro Českou televizi. Pracoval hlavně v noci.

Z úterka 11. září na středu 12. září v brzkých ranních hodinách zkolaboval na schodech v Jungmannově ulici, kde bydlel. Na místo přijela policie a rychlá záchranná služba.

 

„Tak jsem se dočkal. Včera to se mnou švihlo v noci v Jungmannce na schodech, nic si nepamatuju až policajty a rychlou. Odvezli mě na karlák s tím, že je to dost vážné, že tam musím zůstat aspoň čtyři dny,“, napsal v sms zprávě téhož dne večer.

„A největší fór je dechová a krevní zkouška – 0,00,“ dodal v následné sms.

 

Na interním oddělení dostal infuze. Onu středu odpoledne zřejmě požádal o propuštění na revers. Vzhledem k vážnosti jeho zdravotního stavu mu tahle možnost byla zamítnuta.  Anebo o ni vůbec nepožádal a opustil nemocnici svévolně.

 

„Musím zařídit byty a hlavně, vrátil jsem se pro počítač, nabíječky, všechny papíry s informacemi – a advenťáky budou jak vyšívané!!!,“ napsal doslova v poslední sms ve středu 12. září večer.

 

I ve chvílích, kdy mu bylo skutečně hodně zle, se choval zodpovědně vůči rozdělané práci.  Řešil aranžmá zahájení Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha, vymýšlel, dojednával, dolaďoval sérii letošních adventních koncertů. A kromě toho, co bylo také zdrojem jeho příjmů, pronajímal v centru Prahy pět bytů cizincům i našincům na krátkodobé pobyty.

Práce měl tedy dost a náhlý kolaps ho zaskočil v tu nejnevhodnější chvíli. Proto se stůj co stůj chtěl vrátit domů, aby si do nemocnice odnesl vše, co potřeboval k práci.

„Bohoušek nikdy neřekl, že něco potřebuje, že ho něco bolí,“ svěřila maminka.  Ona, stejně jako přítelkyně anebo nejbližší přátelé by mu do nemocnice donesli, co potřeboval. Od středečního večera však neměli žádné zprávy. Vlastně ani nevěděli, že zůstal přes noc doma. Až následně vyšlo najevo, že se do nemocnice chtěl vrátit ve čtvrtek 13. září. Připravil si tašku se všemi věcmi. Přihodila se nečekaná událost, zabouchl si dveře od bytu. Všechno zůstalo uvnitř, včetně mobilu.  Z restaurace U Balbínů, vedle níž bydlel, se snažil dovolat mamince, ale v tom stresu a zmatku vytáčel špatné číslo. Nakonec odjel pro klíče k paní, která mu v bytě uklízela.

Co se odehrávalo dál, když vyčerpaný konečně odemkl dveře svého bytu, už nikdo neví. Určitě si chtěl chvíli odpočinout.

Ta chvíle protáhla se do navždy.

 

„Ve čtvrtek ani v pátek se vůbec neozval. Myslela jsem, že ho převezli do jiné nemocnice. Nikde jsem ho nemohla najít,“ sdělila dále maminka Kulínská.

Třetí den situace začínala být podezřelá.  Blanka Kulínská se spolu s Bohumilovým kamarádem vypravili do Jungmannovy ulice. Byt nešel odemknout, bezpečnostní zámek byl zamčený zevnitř.

Kamarád jakoby tušil, co se mohlo doma odehrát, zavolal policii. „Stála jsem na prahu, nechtěli mě pustit dovnitř,“ pláče maminka.

Bohumil Kulínský ležel na zemi bez známek života. Přivolaný koroner konstatoval smrt.

Pitva prokázala, že zemřel ve čtvrtek 13. září odpoledne na akutní zánět ledvin.

 

Pohřeb bude veřejný, a to v úterý 2. října ve 14 hodin ve Velké obřadní síni Strašnického krematoria.

 

Je s podivem a proti etickému kodexu, jaké lži kolem náhlé smrti Bohumila Kulínského uveřejnila média. Blanka Kulínská žádnému periodiku neposkytla informace, přesto byla mnohokráte citována. Nevyslovila ani úvahu, že pohřeb bude jen pro úzký okruh lidí, těch, kteří se k jejímu synovi nikdy neotočili zády. Popřela také, že by svého syna v dospělosti vyživovala, že zemřel jako chudák, že ho parťáci vyšachovali ze společného pronajímání bytů, že bral drogy, že jí zničil život.

 

Bohumil Kulínský byl nadaným dirigentem a nadšeným muzikantem, řekl režisér Adam Rezek

„Před šesti lety jsem nabídl Bohumilovi hudební dramaturgii adventních koncertů. Letos se měl dokonce objevit v televizi opět jako dirigent. V posledním adventním koncertu 23. prosince uvedeme podstatnou část Pavlicovy skladby Missa Brevis, kterou měl právě Bohumil dirigovat. Těšil se moc. Od rozpadu souboru Bambini di Praga vlastně oficiálně v televizi nevystoupil.

Byl velmi nadaným dirigentem, po profesionální stránce nadšeným muzikantem. Měl obrovský přehled nejen ve vážné hudbě, ale i v oblasti populární muziky. Dával bezvadné návrhy. Dělal hlavně v noci. Kolikrát zavolal v jednu, ve dvě hodiny po půlnoci: Hele, mám takovej blbej nápad… Věděl, že já, a pak třeba Jura Pavlica, pracujeme také hlavně v noci.

Bohumil byl tvůrčí člověk, vymýšlel zajímavé kombinace, byl skvělý, pilný. Na adventech pracoval téměř celý rok, však je to také přes třicet hudebních vystoupení celkem.

Bohumil byl můj kamarád. Znal jsem ho od samého začátku Bambin, znal jsem tatínka, znám maminku. S ním šlo o kompletní spolupráci. Nejen, že sehnal, připravil partitury, ale pak s námi seděl a dělal hudební nápovědu. Byl zodpovědný. Nikdy jsem se nesetkal s tím, že by byl pod vlivem drog. Dali jsme si panáka, zašli jsme na pivo, ale to je snad normální. Upřímně říkám, že se stal obětí spekulací bulvárů.“

 

Jsem smutný ze smrti Bohumila Kulínského a kladu si otázky, proč, říká Jiří Pavlica, hudebník, skladatel, umělecký vedoucí Hradišťanu

„Kladu si otázku, proč musel Bohumil zemřít, když toho mohl, dle mého soudu, ještě tolik vykonat? Vím, že nejlépe se lidé poznají při spolupráci. Ta naše začala v devadesátých letech minulého století a vlastně nikdy neskončila.  Pro mě byl Bohumil talentovaný, charismatický, někdy bohémský, ale především citlivý a emotivní umělec s duší dítěte. Naše komunikace probíhala na neuchopitelných vlnách hudebního porozumění, kde nebylo třeba nic říkat, jen vnímat srdcem.

Ptám se v duchu biblického „kdo je bez viny, nechť první hodí kamenem“,  proč jsou lidé, kteří se cítí být povolanými a vyvolenými  odsuzovat druhé, a hlavně, co je vede k tomu, že i po jeho smrti  mají  potřebu v tom pokračovat? Vždyť opravdové smíření patří neodmyslitelně k očistným silám našich životů.

A znovu se ptám, proč tomu všemu tak je a k čemu nás to má přivést? Odpověď nenalézám, ale Bohumil už ji zná, protože je o krok před námi…“

 


Radka Slížová

Všechna práva vyhrazena. Žádná část tohoto webu (texty, fotografie) nesmí být vyňata, ani jakkoliv jinak použita bez výslovného souhlasu autorky.

Bohužel se stalo, že bulvár bez mého souhlasu vyňal pasáže z článku a uveřejnil v jiné souvislosti. Od těchto praktik se zcela distancuji a neměli k použití mého textu svolení.

 

Bohumil Kulínský ve středu 5. září, tedy jen několik málo dnů před svou smrtí.

Foto: Radka Slížová