Milovaná Blani,
vypsat slovy, co cítím uvnitř svého srdce nelze. Nepoznala jsem ve svém životě druhou takovou ženou, jakou jsi – jsi byla – ty. Bohem obdarovanou, vznešenou, citlivou, krásnou, milou, křehkou a přece tolik silnou a statečnou. Ženu, která se svým mužem a synem vybudovala jeden z nejlepších světových dětských pěveckých sborů Bambini di Praga, která dala tisícům dětí nejen vzdělání hudební, úspěchy doma i v zahraničí, ale i společenský rozhled, etiku, jazykové dovednosti… prostě dokonalou přípravu do života. Ženu, která ustála zlou vůlí cílený zmar celoživotního díla, pád svého syna na úplné dno, dokonce jeho smrt, která se jevila jako náhlá, ale byla vyústěním čtrnáctiletého stresu a nenaplnění. A při tom všem zůstala láskyplná.
Nepoznala jsem tě v časech slávy Bambin, naopak, setkaly jsme se v čase pro tebe nejtěžším, krátce po úmrtí Bohouška. Osud chtěl, že jsem o posledních dnech tvého syna věděla asi nejvíc. Osud chtěl, že jsem se odvážila vytočit tvé telefonní číslo, které jsem dostala od Jiřího Pavlici, a představit se ti jako zcela neznámá žena, která ti tehdy chtěla sdělit mnohé. Nikdy nezapomenu, jak mi bušilo srdce strachem, co ti říct v té nejtěžší chvíli, kdo jsem, jak ti vysvětlit krátký příběh, který vzplál a měl rychlý spád. Osud chtěl, že jsi telefon zvedla a že jsi chtěla, abychom se hned druhý den spolu setkaly. Osud chtěl, že ti Bohoušek o mě stihl povědět…
Čekala jsi na mě v metru stanice Strašnická. V černobílé puntíkaté blůzce a tmavých kalhotách, s perličkami v úších i na krku. I v tom největším smutku jsi pro mne byla od prvního pohledu krásná. Tehdy jsme šly splolu poprvé ke Kašpárkovi, daly jsme si kulajdu, jako pak ještě vícekrát a sklenku bílého vína.
Naše hluboké přátelství nastalo od prvního okamžiku. Věřím, že Bohoušek svedl naše cesty, že mi tě tak trochu předal, protože se z nás stala nerozlučná dvojka. Jednou jsi mi napsala, že mi děkuješ, že jsem světýlkem v moři tvého bezbřehého temného jsoucna. I Tys pro mne byla světlem, světlem lásky, vždycky jsi měla úsměv na tváři a upřímnou náruč. Bylas maminkou, která uměla výbornou chřestovou polévku, zadělávanou kapustu, jahody v čokoládovém kabátku a spoustu jiných dobrot, které jsi chystala, když jsem za tebou jela do Prahy.
Vždycky mi zůstanou v mysli obrazy, jak sedíme spolu u tebe v kuchyni, každá na “svém” místě, povídáme si do noci. Jak jsem spávala v Bohouškově pokoji, ty u sebe v ložnici a před spaním jsi poslouchávala rozhlas. Jak jsme spolu chodily na hříbkové rizoto na Verandu, ke Kašpárkovi, do tvé milované japonské restaurace, kde jsi měla z dřívějších dob svoji prošoupanou sedačku, protože hned vedle jste měli školu Bambin. Jak jsem tě doprovázela na hřbitov, i tam jsi to chtěla mít vždy načančané a plné květin. Jak jsme spolu chodily na Flóru nakupovat. Jak jsi mě naučila pít kafe v tvé milované cukrárně u Erharta na Vinohradské, jak jsme jezdily do myčky s tvým modrým autíčkem, kde nikdy nebylo jediné smítko. Jak jsem tě vzala k sobě do Jindřichovic pod Smrkem, jak jsme tady u nás uspořádali vzpomínkový večer na Bambini di Praga a ty osobně jsi před plným kostelem vypravovala, vzpomínala. Vlastně to bylo tvé poslední veřejné vystoupení. Jak jsme plánovaly cestu do tvých rodných Chlaponic, ale k té už nedošlo…
Těch zcela obyčejných jak bylo mnoho, voní po tulipánech, které jsi milovala ze všeho nejvíc. A já ti za ty zcela obyčejné prožitky, za tvou lásku i za tvou velkorysost, opět děkuji. Teď už tě při těchto slovech nemůžu hladit po vláskách. Snažím se být statečná jako ty, a i když vím, že smrt je jen předělem do nového života, slzy mi nejdou zadržet. Ostatně nač.
Tvá nejmilovanější:
Hrst květů Kristus natrhal, dých na ně, rukou požehnal, a z Boží dlaně do světa se na sta ptáčků rozlétá. Jsou drobní, větší, barev všech a sedají si po stromech, hrdélkům pokoj nedají a zpívají.
V těch sladkých tónech zem se budí, jak stříbrokanou zelení, a v ptačím zpěvném roztoužení háj slaví svoje vzkříšení. Šel Kristus hájem…
Poslední rozloučení s výjimečnou ženou, vynikající českou sbormistryní, pedagožkou se pro veřejnost uskuteční ve středu 27. 7. 2022 ve 14 hodin ve Velké obřadní síni krematoria Strašnice.
